Ve svém programu má náš spolek i zpřístupňování historie obce veřejnosti. Jako první „hmatatelný“ výsledek této činnosti byla reakce na výzvu  Kutnohorského deníku o zařazení škol do seriálu Příběhy starých škol Kutnohorska. Článek již v deníku vyšel, podklady z nichž vycházel, nebo chcete-li původní text dodaný naším spolkem redakci, Vám nyní v nezkrácené podobě předkládáme. Za poskytnutí dobových fotografií děkujeme panu Petru Veselskému.

Dějiny školy v Hlízově

Od 16. století docházely hlízovské děti do školy do  Malína. Plán vystavět vlastní školu vznikl v roce 1839, když počet školáků z Hlízova vzrostl na 120 a v Malíně již pro všechny nebylo místo.

Pro děti z  Mladého Hlízova (roku 1802 jich bylo 13) byla určena škola ve Starém Kolíně.

První škola měla být přestavěna ze starého špejcharu u zámku. Stavbu by provedl zednický mistr Johan Slepička, rozpočet činil 2 107 zlatých 29,5 korun vídeňských. Obci však chyběly peníze, a tak se obrátili na hraběte Chotka s žádostí o podporu na stavbu a o příspěvek na plat učitele. Hrabě odpověděl:“ že stavbu školy považuje za pohodlnost usedlíků, vzdálenost do Malína není tak velká“. A tak celá věc usnula. Hlízovské děti dál chodily do školy do Malína, kde jich bylo i s malínskými zapsáno 236. Na všechny se nedostávaly židle, a tak celý den stály nebo seděly na zemi.

V roce 1848 komise v Hlízově konečně rozhodla, že pro potřeby vyučování bude pronajata místnost v hospodě č. 48 s pokojíčkem pro učitele. Prvním učitelem se stal Jan Kudrna, který dříve působil jako učitelský pomocník v Malíně. Vyučovat se začalo 17. srpna 1849 ve výčepu, a pokud se v hospodě konala „muzika“, musely se ze třídy lavice vystěhovat, po skončení tancovačky zase vrátit nazpět a „třídu“ uvést do potřebného stavu. Tam se děti učily dva roky.

Roku 1851 se škola přestěhovala do č. 31 k Janu Pospíšilovi. Třída byla zřízena z ovčína a v domku bydlel učitel. 
První opravdu školní budovu postavila obec za 6 000 zlatých v roce 1861 v domě č. 91 „Na račanech“. Stavbu realizoval zednický mistr Slepička z Nových Dvorů. V roce 1875 byla jednotřídka rozšířena o druhou třídu.

Ta sloužila až do roku 1907, kdy byla slavnostně otevřena moderní škola, postavená podle projektu kutnohorského stavitele Čeňka Dajbycha nákladem 45.000 korun vídeňských. Stavbu provedl Jindřich Rákosník ze Sedlce a kutnohorský městský zahradník Arnošt Černovský založil hned u školy park, který byl podle tehdejších vyjádření ozdobou školy i celé obce. Po dostavění byla budova učiteli ohodnocena jako nejpraktičtější v kutnohorském okrese. Vyučování probíhalo ve dvou třídách.

Škola byla otevřena až do roku 1986, kdy byla zrušena Školským úřadem  z důvodu malého počtu žáků.

V prvním patře budovy byla v roce 1990 znovu otevřena malotřídní základní škola, která byla z ekonomických důvodů a malého zájmu místních rodičů uzavřena v roce 1994.

V roce 1995 byl do uvolněných prostor přestěhován z místního zámečku obecní úřad, který ale využíval pouze dvě místnosti, jednu třídu a bývalou sborovnu. Obecní úřad zde působil do roku 2001.

V letech 2002 až 2007 byly prostory bývalé školy prázdné. Budova postupně chátrala a její vzhled nebyl dobrou vizitkou obce.

Došlo pouze k výměně střešní krytiny za přibližně 200 tisíc korun. V roce 2007 tehdejší starosta obce Ing. Jiří Vrba navrhl přestavbu prvního patra a podkroví budovy a využití těchto prostor jako dům s chráněnými byty. Zmiňovaná část objektu byla již v dezolátním stavu. Ing. Vrba získal dotaci z Ministerstva pro místní rozvoj, díky níž vzniklo osm nových bytů (1 + kk) pro seniory. Dohled nad stavebními pracemi měl po celé období rekonstrukce místostarosta obce Petr Kostelecký. První nájemníci se nastěhovali na konci roku 2008. Proinvestováno bylo celkem 11 milionů korun. Budova získala nový vzhled v podobě vkusné fasády, byla zateplena a okna byla vyměněna i v přízemí v mateřské škole. Další 2 miliony z dotačních prostředků pak stála revitalizace obou přilehlých zahrad. Jedna slouží k odpočinku seniorům a druhá dětem z mateřské školy, kam přibyly i prvky pro dětské hřiště. Byly zrekonstruovány i zpevněné okolní plochy. Dnes je opravená budova ozdobou obce.

V přízemí budovy sídlí již od roku 1950 mateřská škola. A tak školská tradice zůstala alespoň částečně v Hlízově zachována. Průčelí budovy stále zdobí busta J. A. Komenského.

Dějinné události vázající se ke škole

23. a 24. května 1936 obec uspořádala ve škole  výstavu k uctění památky Františka Kočárníka, hlízovského rodáka, který v srpnu 1914 vstoupil do československých legií (Rota Nazdar) a padl za svobodu vlasti 26.4.1918 v bitvě u Bois D Hangard. Mezi vystavenými exponáty  nechyběly  vyznamenání  a další památné předměty na jeho osobu. V těchto dnech  se sešlo v Hlízově 10-12 tisíc lidí z Kutné Hory a okolí. 65 osob u pokladen sotva stačilo prodávat vstupenky. Program zahájil průvod vojska, legionářů, sokolstva, hasičů, tělocvičné spolky, skauti, jízdní Sokol a selská jízda. Mezi čestnými hosty byli členové Kočárníkovy rodiny, zástupce ministra Národní obrany divizní generál Kutlvašr, senátor Josef Machovský a okresní hejtman Dr. Kladivko. Na závěr slavnosti byla odhalena  na budově školy deska z černé švédské žuly. Reliéf tváře F. Kočárníka  zhotovil  z bílého mramoru kamenický mistr Borovička.

 Text na pamětní desce : Do této školy chodil dobrovolník František Kočárník. Vstoupil v srpnu 1914 do slavné Roty Nazdar a padl za svobodu vlasti 26.4.1918 v bitvě u Bois D Hangard. Legionář statečný a věrný!

Pamětní deska dnes již na škole není. Z kroniky obce není patrné, kdo a kdy ji nechal odstranit.

Mateřská škola:

V přízemí budovy bývalé školy sídlí od roku 1950 nepřetržitě místní mateřská škola, kterou navštěvovalo přibližně 25 místních dětí. V současnosti 22 dětí. (Přesné informace z Pamětní knihy Hlízova: 8. února 1950 byla v Hlízově otevřena mateřská škola. Zapsáno bylo 26 dětí. Ředitelkou se stala Anežka Marhanová. Nábytek byl přivezen z mateřské školy v Řasovicích. V roce 1960 přijela do Hlízova exkurze učitelů mateřských škol z Prahy a pochvalně se vyjadřovali o zařízení i vedení mateřské školy. První ředitelkou tehdy byla paní Pavelková a učitelkou paní Bernatová, pozdější ředitelka školky.)

Co dále?

Mgr. Jitka Šimková se v rámci svého působení v Hlízovském unikátním spolku zabývá zpřístupňováním historie obce veřejnosti. Nyní se chce podrobněji věnovat dějinám hlízovské školy ve válečných letech 1939-1945.

V říjnu 2015 se spolek přihlásil do celostátního projektu Školákem ve válečných letech, který vyhlásily Památník Terezín, Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského, Institut Terezínské iniciativy a Národní institut pro další vzdělávání. Výstupem bude výstava v Terezíně, kterou představíme občanům informace o tom, co zažívala budova školy a její žáci a učitelé za 2. světové války. Již dnes víme, že do projektu je přihlášeno 13 školních kolektivů a 7 jednotlivců. V červnu 2016 se zúčastníme dvoudenní konference v Terezíně s tematikou 2. světové války.
Dále oslovíme organizaci ANLET, požádáme ji o spolupráci a pokusíme se zorganizovat zhotovení a znovuodhalení ztracené pamětní desky věnované Fr. Kočárníkovi (legionáři, který přišel o život na západní frontě v 1. světové válce) na budově bývalé školy u příležitosti oslav 100. výročí ukončení 1. světové války.