V uplynulých dnech jste měli možnost zhlédnout výstavu Ivany Soukupové týkající se jejího putování do Santiaga de Compostela – Svatojakubské cesty. Po dohodě s autorkou přinášíme komplexní souhrn fotografií z této cesty a dovolujeme si přidat i její medailonek, který napsal Mgr. Martin Soukup.
Ivana Soukupová
Kutnohorská rodačka. Po absolvování Filozofické fakulty Univerzity Karlovy oboru němčina – švédština vystřídala řadu povolání od pedagogické profese přes hoteliérství až po práci v turistickém ruchu. K turistice, zejména té pěší, tíhla od dětství, každoročně trávila léto u babičky v Kocléřově, odkud to bylo do Krkonoš „coby kamenem dohodil“. Z té doby je pro ni příznačná věta: „Každý den strávený o prázdninách doma je pro mě ztracený“.
Záliba v turistice u ní léty rostla a vyvrcholila v letech 2009 až 2012 třemi cestami do Santiaga de Compostela. V roce 2009 šlo o rychlé rozhodnutí, kdy nevyšly jiné prázdninové plány a „každý den doma byl opět ztracený“. Rychlá, spontánní volba padla na tradiční poutní cestu Camino Francois, tedy 800kilometrovou trasu z francouzských Pyrenejí do Santiaga. Jak už to u první cesty bývá, trpěla mnoha neduhy, typickými pro začátečníka (nadměrná zátěž, „přepálení startu“, nezkušenost při plánování denních etap, způsob stravování, noclehy na ubytovnách). Po šesti týdnech dorazila do cíle ke katedrále svatého Jakuba v Santiagu de Compostela, sice s namoženou nohou, ale jinak celá.
Druhá poutní cesta v následujícím roce byla už výzvou. Výzvou, jak se nezničit hned po startu, jak se poprat s obtížemi a dorozumět se v zemi svatého Jakuba. Do výbavy profesorky jazyků tak přibyla i základní znalost španělštiny. Pro tuto druhou (aragonskou) trasu byla příznačná věta, kterou na cestě pronesla jedna z poutnic: „CAMINO JE DROGA!“. Kdo svatojakubskou pouť jednou absolvuje, bude mít stále potřebu se na ni vracet.
Třetí pouť do Santiaga byla pojata už zcela radikálně, tedy tak, jak poutníci absolvovali cestu kdysi – ze své rodné země. Cesta o délce 3 300 kilometrů začala 5. července 2012 požehnáním v bazilice sv. Markéty v Praze – Břevnově. Celá čtyřměsíční pouť byla rozdělena na etapy, kde přes Německo, Švýcarsko a část Francie bylo nutné zajistit si na každou noc ubytování. Na této cestě kutnohorskou rodačku podporovali alespoň na dálku prostřednictvím facebooku nejen známí, ale na sociální síti její pouť sledovali i její rodiče a další příbuzní. Celá cesta byla poctivě odšlapána s nepovinným rozšířením po březích Bodamského jezera.
Od té doby utekly další čtyři roky, a tak se jí už občas zasteskne po proudu, řece poutníků, procházejících poutní cestou do Camina. Přesně, jak to ta putující tehdy předpověděla – Svatojakubská pouť si své poutníky znovu volá.
