V cíli 8. ročníku turistického pochodu Jarní putování se sv. Jakubem Za Santinim si účastníci prohlédnou následující stavby. Seznamte se s jejich historií:

 

Klášterní kostel Nanebevzetí P. Marie a sv. Jana Křtitele

Vzácná a unikátní památka UNESCO – katedrála Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele v Sedlci u Kutné Hory – je konventním chrámem bývalého nejstaršího cisterciáckého opatství v Čechách (zal. 1142). Spolu se světoznámou sedleckou Kostnicí tvoří tento chrám ucelený komplex nejstarší části Kutné Hory.

Katedrála byla vystavěna neznámým tzv. Mistrem sedleckého chrámu v letech 1290 až 1320 a kombinuje severofrancouzskou gotickou katedrální architekturu s německými prvky. Jedná se o styl, který zvýrazňuje výšku a subtilnost stavby, čemuž odpovídá také jedinečný skrytý opěrný systém. Stavba tohoto chrámu začala po roce 1282 za opata Heidenreicha, kdy došlo k ekonomickému růstu cisterciáckého kláštera, jež vyplýval především z rozvoje dolování stříbra na pozemcích kláštera, které zcela změnilo hospodářské postavení kláštera i celého kraje, a kdy v bezprostředním sousedství kláštera bleskově vyrostlo středověké velkoměsto Kutná Hora.

Sedlecký chrám se stal první stavbou katedrálního typu a zároveň největší sakrální stavbou na území Čech a Moravy. Mohutná kamenná stavba raně gotického slohu ve tvaru latinského kříže, jejíž původní podoba se nedochovala, neboť v roce 1421 byl zdejší cisterciácký klášter i chrám vypleněn a vypálen husitským vojskem.

V troskách zůstal chrám 279 let. I přes svůj žalostný stav však působila stavba natolik monumentálně, že získala v roce 1681 označení SPLENDISSIMA BASILICA – nejskvostnější bazilika.

Za opata Jindřicha Snopka (1700) došlo k obnově chrámu. Architektem první etapy obnovy byl Pavel Ignác Bayer z Jihlavy, který provedl statické zajištění a přisuzuje se mu i koncepce pětilodního uspořádání chrámu. Nástupcem Bayerovým se stal geniální Jan Blažej Santini – Aichel (*1677 +1723), který realizoval na sedleckém chrámu své ideje barokní gotiky. Jeho dílem je originální řešení hlavního průčelí s předsíní a celková jedinečná úprava chrámového vnitřku s mimořádně působivou klenbou hlavní lodi, presbytáře a ramen příčné lodi (transeptu). Santini do stavby také vetkl světově unikátní stavební prvky – samonosnou klenbu zvanou česká placka a samonosné točité schodiště.

Sochařské práce provedl Matěj Václav Jäckel (*1655 +1738). Většina orginálů těchto soch je nyní umístěna v prostoru chrámu. Obnovený chrám byl v roce 1708 vysvěcen. Období obnovené prosperity však netrvalo dlouho. Za necelých osmdesát let po obnově, v období panování císaře Josefa II., byl v roce 1784 sedlecký klášter zrušen a jeho majetek vydražen. Z chrámu se stalo skladiště mouky a v budovách kláštera byla v roce 1812 zřízena tabáková továrna, která je zde dosud. V současnosti je továrna majetkem koncernu Philip Morris.

Chrám byl vrácen k církevnímu užívání v roce 1806.

Od jara roku 2009 je katedrála znovu zpřístupněna veřejnosti po rozsáhlé rekonstrukci započaté v roce 2001, kdy byla zařazena do Programu záchrany architektonického dědictví ČR. Na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO je však katedrála zapsána již od roku 1995.

Kromě statického zajištění, které bylo stěžejní, bylo provedeno mnoho dalších prací tesařských, klempířských, kamenických, restaurace omítek i výmalby a také rekonstrukce interiérů. Celkem bylo během osmi let proinvestováno přes 70 mil. korun, z toho více než 30 mil. korun z prostředků farnosti Kutná Hora – Sedlec.

Na podzim roku 2009 se uzavřel cyklus 300 let obnovy katedrály a 24. října 2009 byla katedrála Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele v Sedlci znovu vysvěcena biskupem Dominikem Dukou.

Katedrála má přístupné první podkroví, jímž je možné vystoupit na kůr západního průčelí, což dává ojedinělou možnost obdivovat dílo starých řemeslníků. Hodné obdivu jsou i vzácné výtvarné památky – např. obrazy Petra Brandla či Michaela Leopolda Willmanna.

Chrámová klenotnice ukrývá jeden z nevzácnějších klenotů střední Evropy – originál sedlecké monstrance.

…ukryta před husity, ve středověku zazděna do zdi chrámu, poté náhodně objevena, chráněna v toku času kutnohorskými trezory, umístěna mezi exponáty národní galerie a v roce 2011 konečně navrácena katedrále…

Podle posledních poznatků se jedná o nejstarší dochovanou gotickou monstranci na světě – vyrobenou před rokem 1400 v parléřovském stylu – skvost, který by si návštěvník katedrály neměl nechat ujít.

Nejen pro školy je určen kinosál, v němž je možné zhlédnout animovanou historii sedleckého kláštera.

V katedrále jsou k dispozici haptické pomůcky pro nevidomé a slabozraké – půdorys a západní průčelí budovy.

 

Hřbitovní kostel Všech svatých s kostnicí

Dnes již i díky médiím světoznámá kostnice v Sedlci u Kutné Hory patří s více než 400 tisíci návštěvníky ročně mezi nejnavštěvovanější památky Středočeského kraje.

Kostnice je podzemní kaplí hřbitovního kostela Všech svatých, který byl původně součástí cisterciáckého opatství v Sedlci, založeného v roce 1142 panem Miroslavem z Markvartic. Kostelík byl vystavěn ve 14. století jako karner – skládá se ze dvou kaplí postavených nad sebou – a podle nejnovějších průzkumů se spolu s dalšími stavebními součástmi opatství snažil přiblížit svým jeruzalémským vzorům.

Podzemní kaple sedleckého kostelíka je mimořádně podobná podzemní kapli na jeruzalémském poli Hakeldama, kam byli pohřbíváni zemřelí poutníci. Těla zemřelých se v hakeldamské půdě údajně rozložila během pouhých 24 hodin.

Poté, co podle pověsti jeden ze sedleckých opatů, který do Jeruzaléma cestoval s diplomatickým poselstvím, přivezl z hakeldamského pole hrst hlíny a rozprášil ji na klášterním hřbitově, stal se tento hřbitov takzvaným Svatým polem, nejstarším ve střední Evropě. To vyvolalo zájem o pohřeb v Sedlci a tak se sedlecký hřbitov začal rozrůstat.

Po morové ráně roku 1318 zde bylo pochováno na 30 tisíc zesnulých, dalších 10 tisíc mrtvých pojal hřbitov během husitských válek. V roce 1421 byly objekty sedleckého kláštera zasaženy požárem založeným husity, požár částečně zasáhl také stavbu hřbitovního kostelíka. Po zrušení hřbitova na konci 15. století byly exhumované kosti uloženy vně i uvnitř podzemní kaple, kde je poloslepý sedlecký mnich v roce 1511 seskládal do velkých pyramid.

Na začátku 18. století byl kostelík upraven v souvislosti s celkovou obnovou kláštera podle koncepce opata Snopka a architekta Jana Blažeje Santiniho – Aichela (*1677 +1723). Stavbu bylo nutné staticky zajistit, proto Santini vestavěl štít mezi věže západního průčelí a stavbu vzepřel přístavbou západní předsíně. Ve stylu svého specifického architektonického projevu (tzv. barokní gotika) upravil i interiér, včetně návrhu výzdoby z kostí i dalších doplňků jako např. řezaných korun nad pyramidami, svícnů (fiál) aj.

Barokní štít mezi věžemi nese sochu Panny Marie – Neposkvrněné početí (Immaculata) od Matěje Václava Jäckela z roku 1709. Od téhož autora je socha sv. Jana Nepomuckého, stojící před kostnicí. Monument je doplněn plastikami dalších čtyř světců: Václava, Vojtěcha, Prokopa a Floriána.

Když v roce 1784 císař Josef II. rušil kláštery, zanikl i sedlecký klášter a hřbitovní kostelík se dostal do držení rodu Schwarzenberků z Orlíka. Jejich stavební mistr František Rint z České skalice provedl v roce 1870 mimořádně nápaditě výzdobu podzemní kaple pomocí kostí a lebek ze zmíněných pyramid. Kosti, které použil k výzdobě, dezinfikoval a vybělil chlorovým vápnem. Doplnil výzdobu Schwarzenberským erbem a do výzdoby zakomponoval i své jméno. Proto bývá považován za původního autora tohoto vyjímečného uspořádání lidských ostatků.

Sedlecká kostnice – MEMENTO MORI – jedinečně pojaté místo spočinutí téměř 60 tisíců těch, kteří zde byli před námi…

 

Konvent cisterciáckého kláštera

 

Původní konvent kláštera byl zcela zničen v roce 1421. Řádová komunita se později usadila ve staveních při později zbořeném kostele sv. Filipa. Okolo roku 1700 se znovu objevila myšlenka vybudovat spolu s přestavbou klášterního kostela i zcela nové budovy konventu. Bylo rozhodnuto, že nový konvent a prelatura naváží na starší budovy a vytvoří velké nádvoří pojímající také vnější závěr konventního chrámu. V jižním, pracovním, či komunikačním křídle byly upravena původně románská kaple. Tu Santini, v duchu svého chápaní, přestavěl na barokně gotickou kapitulní síň. Kompoziční nevyváženost nádvoří, způsobenou přičleněním nových budov k dřívější zástavbě vyřešil Santini zřízením osové dominanty nádvořního průčelí. Tou je dodnes zachovalá střední vstupní věž. K Santiniho vkladu do celkového řešení konventního areálu lze také hodnověrně přičíst visuté schodiště a jeho dílem bylo nepochybně také celé řešení kompozice klášterního dvora. Konvent byl dokončen až v roce 1763 a na jeho stavbě se podíleli další stavebníci, kteří pozměnili některé původní Santiniho detaily. Ale i tak je prostor konventu dokladem koncepčního řešení, se kterým se Santini vyrovnával s prostorem několika historických stavebních vrstev.

Do dnešních dnů se v areálu kláštera dochovala původně románská kaple, později nazývaná „opatská kaple“, barokní konvent a katedrála Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele. Opatská kaple byla v 18. století při obnově konventu barokně přestavěna a stavebně zakomponována do komplexu klášterních budov.

Nyní se v areálu kláštera nachází výrobní sídlo společnosti Philip Morris ČR a.s. a umožňuje návštěvníkům prohlídky prostor bývalého cisterciáckého kláštera, včetně expozice „Proměny kláštera v Sedlci“.

Zdroje: citace z webu Římskokatolické farnosti Kutná Hora-Sedlec a z webu Spolku Putování za Santinim.

Pozvánku na Jarní putování 20.5.2023 s propozicemi najdete zde.