Téma zpracovala Mgr. Kateřina Sosnovcová, doktorandka Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
Obec Hlízov leží v úrodné zemědělsky intenzivně využívané oblasti. Z biologického hlediska se jedná o málo zajímavou krajinu tvořenou zastavěným územím a přilehlými polními plochami. K druhové různorodosti v zemědělské krajině v současnosti bohužel nepřispívá, jak přístup jednotlivců, tak ani velkých zemědělců. Tradiční hospodářství a péče o soukromé pozemky ustoupily modernímu trendu a zjevnému pohodlí. Původně druhově bohaté malé zemědělské plochy byly postupně v době socialismu sjednoceny a v dnešní době tvoří biologicky velmi málo cenná rozsáhlá pole s jednou plodinou. Biologické znehodnocení těchto velkých polí navíc pokračuje i v současnosti a to díky trvale neudržitelnému a vykořisťujícímu přístupu.
Významným zdrojem ke zvýšení biologické rozmanitosti v zájmové obci mohou být pozemky environmentálně smýšlejících obyvatel či prostory ponechané ladem. Dále pak v okolí Hlízova vodní plochy, jako je například řeka Klejnárka a to především v nenarovnaném úseku mezi Mladým Hlízovem a Starým Kolínem. Vysokou biologickou hodnotu v krajině mají staré stromy, které slouží jako potravní zdroj a útočiště nemalému množství organismů. Velkým lákadlem pro různé druhy ptáků pak bývají sezónně zaplavované části obnažených polí. Rumiště, náspy či plocha podél železnice naopak přispívají k druhové pestrosti flóry. Tato stanoviště jsou zarůstána tzv. ruderálními společenstvy.
V popisovaném území se tedy lze setkat pouze s běžnými druhy rostlin a živočichů. Výjimkou v rostlinné říši je blín černý klasifikovaný jako ohrožený. V úzkých pásech podél cest převládají teplomilné skoro ruderální druhy rostlin či nenáročné druhy s širokou přizpůsobivostí k okolním podmínkám. V těchto rostlinných společenstvech převládají trávy, jako je ovsík vyvýšený či sveřep střešní. Z bylin potom kopřiva dvoudomá, srpek obecný nebo hluchavka nachová. V menším zastoupení lze vidět například trávu srhu říznačku, pýr plazivý, z bylin potom kakost luční, čičorku pestrou, štírovník růžkatý, pryšec chvojku nebo silenku nadmutou. Přímo v centru obce zpravidla na obnažených plochách se pak můžeme setkat s rostlinami, jako je například šrucha zelná, vesnovka obecná, popenec břečťanolistý, kozlíček polníček, pěťour maloúborný či lebeda rozkladitá. Zajímavostí jmenovaných rostlin je to, že jsou všechny jedlé. Při jejich sběru je ovšem dobré vědět, že mladší rostlinky jsou chutnější a obecně se nedoporučuje sbírat rostliny u silnice a při sběru na poli je třeba pamatovat, že polní plodiny jsou chemicky ošetřovány. Kromě těchto původních rostlin se k nám s klimatickou změnou dostávají i invazní druhy, tedy organismy v ČR nepůvodní, které se velmi rychle šíří a vytlačují druhy domácí. Jedná se například o byliny zlatobýl kanadský, ambrózii přeslenitou či křídlatku japonskou a stromy trnovník akát a javor jasanolistý.
Z bezobratlých živočichů nás mohou zaujmout vážky létající v okolí vodních ploch. Z dalších skupin bezobratlých lze spatřit například ruměnici pospolnou. Jedná se o druh ploštice, která je výrazně červeno-černě zbarvená, a shluky jedinců se běžně vyskytují na spodku kmenů, a to zvláště u lip, jejichž plody se živí. Dále můžeme jmenovat slunéčko sedmitečné či slunéčko dvoutečné, která jsou ovšem poslední dobou vytlačovány invazním slunéčkem východním, které pochází z Asie a snadno ho poznáme podle devatenácti černých teček. Posuneme-li se k obratlovcům, pak lze z hasičské vodní nádrže slyšet skřehotání několika jedinců skokana. Na slunných místech můžeme vyplašit ještěrku obecnou či slepýše křehkého. Z ptáků je slyšet zpěv běžných druhů sýkor, pěnkavy obecné, zvonka zeleného či typické vrkání hrdličky zahradní. Na polních cestách může pobíhat konipas bílý, kterému se lidově přezdívá třasořitka, neboť neustále pohupuje dlouhým ocasem nahoru a dolů. Nad poli pak vyhlížejí svoji kořist dravci, nejčastěji se jedná o káně lesní či poštolku obecnou. Méně známým druhem je moták pochop, dravec s dlouhými úzkými křídly s černou skvrnou na konci. Křídla jsou při letu často držena nad tělem ve tvaru širokého písmene V. Běžným hnízdícím druhem zemědělské krajiny bývala v minulosti i čejka chocholatá. Dnes ji můžeme spatřit v menších počtech a velmi výjimečně i zahnízdí právě v okolí Hlízova. Ze savců nás jistě nepřekvapí přítomnost hraboše polního či myši domácí. Po polích se prohánějí zajíci polní a pasou se srnky obecné, které jsou v současnosti jakousi dominantou naší krajiny.
Autoři fotografií: Michal Hykel 5,6,7,8; Michal Kavka 9,10; Alena Prausová 3,4,11; Kateřina Sosnovcová 12,13; Jiří Šimek 14.
Zdroje map: Letecký měřický snímek 1938 – VGHMÚř Dobruška © MO ČR 1; Mapy.cz 2, mapa Hlízov a okolí
