Vážení spoluobčané, rozhodli jsme se postupně zveřejňovat články o historii Hlízova. Vypracovala je z dostupných pramenů  Jitka Šimková, publikovány jsou i na stránkách obce.

Hlízov patří mezi nejstarší obce na Kutnohorsku a Kolínsku.
Původně se jmenoval Hlídov. Jeho obyvatelé totiž hlídali hranice oldřišské župy proti župě čáslavské. Již v 11. století vedla kolem Hlízova od Malína stará zemská stezka (dnešní silnice Čáslav – Kolín).
V historických pramenech je doloženo, že roku 1143 byla ves darována nově založenému sedleckému klášteru cisterciáků, jehož vlastnictvím zůstala až do husitských válek. Ti jej však pronajímali nebo z finančních důvodů dávali do zástavy. Například v roce 1407 měl Hlízov pronajatý Jan ze Stuhařova a od roku 1417 na následujících šest let byl nájemcem Jan z Malešova.
V období husitských válek byl sedlecký klášter pobořen a císař Zikmund v roce 1436 připsal Hlízov Petrovi z Bydlína, po němž zdědil tento majetek jeho syn Zdeněk z Bydlína. Dalším majitelem byl Jan Hrabaň z Přerubenic. Po jeho smrti získal Hlízov roku 1500 kutnohorský měšťan Řehoř. Ten však brzy zemřel a Hlízov připadl dědickým právem jeho manželce Alžbětě. Ta, když podruhé ovdověla, předala Hlízov poručíkovi Janu Zachovi Chrudimskému a později jeho synovi Jiříkovi Zachovi. Po Jiříkově smrti zdědily Hlízov rovným dílem jeho tři sestry.
V následujících letech se zde vystřídala řada majitelů, mezi nimiž se často vedly spory o vlastnictví Hlízova.
Až do roku 1547 stála v osadě tvrz, která však nebyla obydlena a začala chátrat. Roku 1616 při požáru polovina vsi vyhořela. Požár způsobila mladá dívka, která si v jednom z dřevěných domů ohřívala bez dozoru jídlo.
Po roce 1636 patřil Hlízov císaři Ferdinandu II., který jej v roce 1653 prodal Alžbětě Čejkové, rozené Pagajové. Výhodná koupě to ale nebyla, protože Hlízov byl zadlužen a stále byl objektem letitých soudních sporů o právoplatné vlastnictví i úhrady pohledávek za nesplněné závazky.
Není tedy divu, že Hlízov získali v krátké době další majitelé, z nichž nejvýznamnějším je Adam Jan Šofman z Hemrlesu, který po Alžbětině smrti získal Hlízov za odhadní cenu 50.000 zlatých. Šofman byl velice zámožný člověk. Roku 1669 vytvořil nadaci, z níž se přispívalo nejchudším poddaným obce. V té době patřil Hlízov k Šofmanovým statkům spolu s Konárovicemi a Veltruby. Když majetek získala Kateřina Šofmanová, provdaná za pana z Vidersperku, Hlízov se stal opět samostatným panstvím. Ve vsi byl vystavěn v roce 1736 pozdně barokní zámeček s hospodářským dvorem. V roce 1741  Anna Šofmanová Hlízov prodala Václavu rytíři Klusákovi z Kostelce a ten nechal přistavět k zámku kapli zasvěcenou čtrnácti pomocníkům. Hlavní výzdobou zde byl obraz, podepsaný jménem Párantl. Z toho vznikla nesprávná domněnka , že ho namaloval významný barokní malíř Petr Brandl, který působil v nedaleké Kutné Hoře.
Z dalších majitelů obce je nejvýznamnějším hrabě Jan Rudolf Chotek, který v roce 1791 Hlízov odkoupil od kutnohorského měšťana Václava Janovského za 81.000 zlatých stříbra a připojil hlízovské panství k panství novodvorskému. U zámku v té době vznikl pivovar a vinopalna.
V roce 1771 bylo zavedeno číslování domů. Hlízov měl 82 čísel popisných.
Ze zápisů v gruntovních knihách k roku 1792 je patrné, že kromě správců a rychtářů , kteří se uměli alespoň podepsat, nikdo jiný v Hlízově psát neuměl.
V roce 1740 byl vybudován na řece Klejnárce mlýn. Prvním mlynářem se stal Josef Šretr. V roce 1902 koupili tuto nemovitost Kábela a Brynych. Postupně bylo postaveno u příjezdové cesty od Hlízova  k mlýnu 15 domů, jejichž obyvatelé se živili zemědělstvím.  Od roku 1936 byl mlýn ve vlastnictví Václava Mikuláše. Svému původnímu účelu sloužil ještě na konci 20. století jako mísírna směsí pro hospodářská zvířata.
Součástí novodvorského velkostatku zůstal Hlízov i po zrušení roboty v roce 1848. Po roce 1918 byl z části dvora vytvořen zbytkový statek, jenž později odkoupil ovčárecký akciový cukrovar. J. R. Chotek dal také roku 1898 vystavět okresní silnici, spojující Hlízov se Svatou Kateřinou.
V roce 1839 žilo v Hlízově 684 obyvatel, z toho 317 mužů a 367 žen.
V roce 1845 se počet obyvatel zvýšil na 727 a v roce 1848 žilo 730 obyvatel v 86 domech.
Rok 1900 přivítalo 844 lidí ve 100 domech . Číst a psát umělo 347 mužů a 331 žen. Jen číst dokázali 3 muži a 6 žen.
K roku 1910 poklesl počet obyvatel na 773, ale ve vesnici přibyl 1 dům.
Farou patřil Hlízov vždy do Sedlce. Kostel ve vesnici nikdy vybudován nebyl a Hlízovští docházeli ke mším do kostela sv. Petra a Pavla do Malína.
V 70. letech 19. století byla vybudována v těsném sousedství Hlízova železniční trať spojující Čechy s Moravou. Již od roku 1902 obec žádala o zřízení železniční zastávky na trase Kolín – Kutná Hora. O pět let později byla trať rozšířena o druhou kolej a od roku 1911 začal vlak v Hlízově konečně zastavovat, a tak značná část obyvatel dojížděla do zaměstnání do Kolína nebo Kutné Hory.
Roku 1914 byla provedena elektrifikace obce.